koučink Ostrava
koučink Ostrava
koučink Ostrava
koučink Ostrava
koučink Ostrava
koučink Ostrava
koučink Ostrava
1
1
1
1
1
1

Workoholismus

Workoholismus.

Uvědomění klientů:

  1. Je pro nás těžké mít se rádi a přijímat se. Práce se pro nás stala způsobem, jak dojít uznání, najít svoji identitu a zdůvodnit si svou existenci.
  2. Práci jsme používali k tomu, abychom utíkali před svými pocity. Tím jsme se připravovali o to, abychom lépe pochopili, co skutečně chceme a potřebujeme.
  3. Kvůli přepracování jsme zanedbávali své zdraví, vztahy, rekreaci, duchovní hodnoty. I když jsme nepracovali, uvažovali jsme o dalším úkolu. Většina našich činností souvisela s prací. Upírali jsme si potěšení z vyváženého pestrého života.
  4. Práci jsme používali jako prostředek úniku před nejistotami života. Kvůli starostem jsme nemohli usnout, přespříliš jsme plánovali a organizovali. Nebyli jsme ochotni pustit věci z rukou, ztráceli jsme spontaneitu, tvořivost a pružnost.
  5. Mnoho z nás vyrůstalo v rodinách, kde vládl zmatek. Stres a úporná snaha nám připadaly normální. To jsme také hledali v práci. Vytvářeli jsme v práci krize a zaplaveni adrenalinem jako drogou jsme za cenu přepracování tyto krize zvládali. Když jsme nepracovali, cítili jsme odvykací příznaky, úzkost a deprese. Toto kolísání nálad nás připravilo o klid mysli.
  6. Práce se pro nás stala závislostí. Sobě i druhým jsme lhali, kolik času prací trávíme. Střídali jsme práci za prací, abychom byli stále zaměstnání a nenudili se. Báli jsme se volného času, svátků a dovolených a nacházeli v nich bolest místo osvěžení.
  7. Místo, aby se domovy staly našim útočištěm, udělali jsme z nich rozšířené pracoviště. Přátelé a příbuzní nám to často umožňovali.
  8. Kladli jsme na sebe nepříjemné požadavky. Nedokázali jsme rozlišovat nároky svého povolání a požadavky, které jsme na sebe kladli sami. Přílišné přetěžování nás vláčelo životem, závodili jsme s hodinovými ručičkami, trpěli jsme strachem, že to či ono nestihneme. Abychom výše uvedené stíhali, pracovali jsme neznajíce míru. Naše pozornost byla roztříštěná, snažili jsme se dělat tolik věcí najednou. Neschopnost žít rozumným tempem vedla ke zhroucení a vyhoření. Okrádali jsme se o potěšení z práce.
  9. Mnozí z nás jsou perfekcionisté. Nenaučili jsme se přijímat chyby jako součást lidské existence a těžko jsme se odhodlávali žádat o pomoc. Protože jsme byli přesvědčení, že nikdo nemůže splnit naše měřítka, těžko jsme se odhodlávali delegovat pravomoci a brali jsme si na sebe čím dále tím víc práce. To, že jsme se považovali za nenahraditelné, bránilo našemu vývoji. Nerealistická očekávání nás připravovala o spokojenost.
  10. Máme sklon být příliš vážní a zodpovědní. Každé naše konání musí mít nějaký smysl. Je pro nás obtížné se uvolnit a prostě jen být. Když nepracujeme, cítíme neklid a máme pocity viny. Protože i ze hry děláme často práci, zřídka skutečně odpočíváme a obnovujeme síly. Zanedbávali jsme rozvoj smyslu pro humor a jen zřídka jsme se těšili z léčivé síly smíchu.
  11. Bylo pro nás těžké čekat. Víc nás zajímal výsledek než cesta, jak k cíli dojít. Víc nás zajímalo množství než kvalita. Naše netrpělivost nám často komplikovala práci, protože bránila správnému načasování.
  12. Pro mnohé z nás je důležité, jak se jevíme ostatním. Domníváme se, že pokud budeme vypadat zaneprázdnění prací, povede to druhé lidi k tomu, aby nás považovali za důležité, aby nás obdivovali. Vzdali jsme se schopnosti se oceňovat a přijímat sebe, a tak jsme se odcizovali i ostatním.

Máte dotaz?

Neváhejte se zeptat: