koučink Ostrava
Vyhoření je mnohem víc než jen projevem přetížení
Vyhoření je mnohem víc než jen projevem přetížení
Vyhoření je mnohem víc než jen projevem přetížení
Vyhoření je mnohem víc než jen projevem přetížení
Vyhoření je mnohem víc než jen projevem přetížení
Vyhoření je mnohem víc než jen projevem přetížení
1
1
1
1
1
1

Syndrom vyhoření je mnohem víc než jen projevem přetížení

„Jestli se o sebe zajímám?“ zopakoval moji otázku klient, který ke mně přišel s tím, že je momentálně vyhořelý. Chvíli se zamyslel, pak se na mne podíval a poté se zeptal „Jak definujete zájem?“ „Jestli sama se sebou vedu dialog?“ dívala se na mne manažerka jedné známé korporace při společném sezení. Po chvilce mlčení řekla: „Jak to mám vědět?“ A co kdybych položila tuto otázku, jestli se o sebe zajímáte, Vám? Co byste mi odpověděli? Předpokládejme, že řeknete ano. Pak se Vás zeptám: „Zajímáte se o sebe natolik, že vedete ve všech důležitých oblastech svého života dialog sami se sebou a se svým okolím? Jste spokojení v jednotlivých oblastech života a žijete si podle sebe?“ Stále mnoho lidí se utápí ve snaze dělat mnoho věcí najednou a zároveň se nedokážou soustředit na to, co je skutečně podstatné. Nevedou dialog ani sami se sebou, ani se svým okolím, zapomínají na zásadní otázku „Jaká je má identita, co bych chtěl a co nutně potřebuji?“ Lidé, partneři, týmy i firmy trpí syndromem vyhoření, protože si na tuto otázku neodpovídají vůbec, nebo na ni neodpovídají správně. Syndrom vyhoření se stal společenským problémem západní civilizace a způsobuje nejen miliardové škody, ale i velké osobní trápení. Co je za tím? Symptomy se stále považují za příčiny, často samotná existence symptomu vyhoření je zlehčována. Léčení často uvízne v džungli zdánlivých příčin, klasifikací a diagnóz a počet nemocných stále roste. Vyhoření už dlouhou dobu postihuje čím dál mladší lidi. Nezřídka se stává, že se už nedokážou vrátit do pracovního procesu, někdy ani do normálního života. Nemusí to tak být. Všichni máme šanci zůstat v rámci možnosti zdraví, a v případě, že se syndrom vyhoření u nás objeví, uzdravit se a znovu začít pracovat. Budeme-li dodržovat určité zásady, k vyhoření vůbec dojít nemusí. Základem je znát příčiny syndromu vyhoření a brát vážně evidentní skutečnosti. Chtěla bych, aby se syndrom vyhoření nebral na lehkou váhu. K vyřešení problému může dojít jen v případě, že realitu bereme vážně bez moralizujících hodnocení a že hledáme důvod, proč je skutečnost taková, jaká je. Vyhoření není projevem slabosti, ale zdravý pokus o seberegulaci, a to u lidí, kteří přišli o dialog sami se sebou a se svým okolím a žijí životem, v němž nejsou sami sebou. Syndrom vyhoření je mnohem víc než jen projevem přetížení. Vyhoření je výzva. Výzva žít, a ne pouze fungovat. Výzva žít autentickým a osobitým životem.

Máte dotaz?

Neváhejte se zeptat: