koučink Ostrava
Rozmazlování
Rozmazlování
Rozmazlování
Rozmazlování
Rozmazlování
Rozmazlování
1
1
1
1
1
1

Rozmazlování a jeho důsledek pro život člověka

Rozmazlování
Klienta A. doma rozmazlovaly. Měl dvě starší sestry, a ty společně s matkou se ho snažily uchránit pokud možno ode všech těžkostí a problémů. Jak jen to šlo, uspokojovaly jeho potřeby a přání. Jak sám klient říká, všechny tři ho zasypávaly láskou a náklonností. Pan A. pátrá po svých tajných programech. Zpočátku říká, že neví o žádném negativním zrcadlení, že se mu dostávalo pouze samé pozitivní pozornosti. Na otázku, jaké symptomy na sobě pozoruje, odpovídá, že často cítí prázdnotu a nudu, často je depresivní a nespokojený. Skoro neustále sní o ráji na zemi, který by zahnal jeho nespokojenost. Rád by, aby v jeho životě zavládla spokojenost a štěstí. Domnívá se, že sám pro to nemůže nic dělat, protože náprava musí přijít zvenčí. Klient A. kromě toho říká, že velice rozvinul svůj talent pro manipulaci druhými tak, aby uspokojovali jeho potřeby.
Je zřejmé, že klient A. přese všechno rozmazlování nezažil pocit dostatku. To je problém většiny lidí, kteří byli v dětství rozmazlováni. Součástí jejich vnitřního naprogramování tudíž je: „nezakusil jsem dostatek“. Další témata jsou: „nemůžu (to a to) dělat sám, sám nemůžu uspokojit ani své potřeby, uspokojení musí přijít zvenčí“.
Drama spočívá v tom, že klient A. byl navzdory rozmazlování stále „žíznivější“. Nenaučil se radovat z vlastních výkonů. Když člověk stále jen něco dostává, nemůže mít dostatek, naopak je stále vyprahlejší. Zrcadlení v tom případě zní: „jsi šťastné dítě, protože dostáváš (ode mě) všechno, co si přeješ“. Tímto způsobem člověk však nemůže dosáhnout spokojenosti. Tu si musí navodit spíše tím, že se učíme sami si něco opatřit, vydobýt, řešit těžké úkoly, vzdávat se něčeho a snášet frustrace.
Vedle základního pocitu „nezakusil jsem dostatek“ existuje také tajný program „jsem bezmocný“. Ten je příčinou zablokování vnitřního puzení: člověk neví, co skutečně chce, ani co si může dovolit, na co si může troufnout. Můžeme zde najít také program „jsem nedostatečný“. Klientovi A. se opakovaně stává, že nesplní úkol nebo předsevzetí. Opakovaně se také vyhýbá konfliktům. To v něm vyvolává silné pocity méněcennosti.
S rozmazlováním je spojena určitá forma emocionálního zneužívání. Ten, kdo rozmazluje své dítě, tím sleduje – většinou nevědomě – egocentrické cíle. Nejde mu vlastně o dobro dítěte. V takovém případě by mu záleželo na tom, aby podporoval jeho vývoj k samostatnosti a vlastní odpovědnosti. Stanovoval by dítěti nezbytné hranice a nechával by na dítěti, aby si prožívalo své odůvodněné frustrace. Rozmazlující člověk se však místo toho snaží dělat pro dítě všechno možné, jen aby získal jeho lásku. Chce si zabrat dítě pro sebe, chce je vlastnit jako majetek. Dětská touha po lásce má být ukojena rozmazlováním. Dítě se tedy stalo objektem uspokojování vlastních potřeb rodiče – v tom spočívá emocionální, citové zneužití. Někdy rodiče rozmazlují dítě proto, že v sobě nesou tajné naprogramování „přišel jsem zkrátka“. Zahrnují dítě materiálním nadbytkem, vedeni představou: ať se má moje dítě lépe.
Podobně jako tolik rozmazlovaných lidí, také klient A. odhalil při analýze pocitu vlastní hodnoty mimo jiné tajný program „chci zůstat dítětem“, který určoval jeho život.
Rozmazlení lidé se cítí závislí, malí a méněcenní, přestože někteří se tváří a vystupují nadmíru okázale. Klient A. vyzkoušel jako antiprogramy všechno možné, jen aby dosáhl spokojenosti. Jako mladistvý se předváděl na večírcích. Brzy se dostal do kontaktu s drogami. Užíval zejména kokain, který uspokojoval jeho potřebu velkolepého pocitu vlastního já. Rychle si na něm vypěstoval závislost.
Rovněž časté střídání partnerek byl pokus, jak něco udělat s trvalou vnitřní nespokojeností. Byl to tedy další antiprogram. Žádná partnerka nemohla ukojit jeho niternou neukojenost, a tak s téměř chorobnou závislostí navazoval stále nové vztahy.
Mezi jeho antiprogramy patřila také dobře rozvinutá dovednost manipulovat lidmi, aby uspokojovali jeho potřeby, a tak je zneužívat. Má vyvinuté nadání předstírat bezmocnost, aby někdo jiný vykonal jeho práci, šikovně umí zmizet v pravou chvíli, totiž právě když se rozdělují úkoly, je mistrem ve vynalézání výmluv, má čich na lidi, kteří se dají zneužívat a nedokážou říkat ne. To všechno jsou jeho strategie přežití. Napomáhají mu však k silnému pocitu vlastní hodnoty. Jeho antiprogram je čarodějná skříňka naplněná nejrůznějšími kouzly, s jejichž pomocí manipuluje druhými lidmi – ale také sebou samým. Ani sebelepší antiprogram se nehodí k vyřešení problému. Antiprogramy naopak zesilují pocit nedostatečnosti a neúspěšnosti. Rozmazlování vede k emocionálnímu zpustnutí a je třeba vyvinout úsilí, abychom jeho následky překonali. Když se zabýváme negativními programy, zjišťujeme, že k vyléčení může vést jedině radikální proměna celého života. Bylo nutné, aby klient A. došel k rozhodnutí, že chce být dospělým člověkem. Zpočátku mu to připadalo nemyslitelné.
Permanentní nespokojenost v něm vyvolával především tajný program „nezakusil jsem dostatek“. Ať byl kdekoliv, ať se zabýval čímkoliv, všude ho doprovázel pocit neukojené žádostivosti.
Nový program klienta
A. zni: „v sobě najdu všechno, co potřebuji“. Klientovi A. připadal tento postoj nejdříve zcela nemožný, byl přece dosud přesvědčen o opaku. Dokud nezačne hledat řešení v sobě samém, zůstane závislý a neukojený. Větu „v sobě najdu všechno, co potřebuji“ je třeba procítit. Proto bylo nejprve nutné, aby se klient A. přesvědčil o správnosti tohoto výroku. Kde jinde než v sobě by měl hledat to, co mu přinese pocit dostatku, ukojení a spokojenosti? Z perspektivy dospělého muže poznal, že všechno jeho dosavadní hledání muselo ztroskotat, protože všechno, co mu druzí darovali a čím ho zaopatřovali, se mu stalo přítěží a překážkou – že ho rozmazlování zavedlo do neštěstí. Pochopil, že si idealizoval matku jako jedinou osobu, která ho opravdu milovala. Bylo pro něj těžké přijmout, jak těžce mu uškodila.
Klient A. se rozhodl, že převezme zodpovědnost za svůj život.
Pochopil, jak zneužívá svou současnou partnerku k uspokojování vlastních potřeb. Uvědomil si, že ji vlastně nemiluje, nýbrž je na ní závislý. Pokračovat v tomto vztahu by znamenalo udržovat trvalou nespokojenost. Přesto měl klient A. pocity úzkosti a viny, když pomyslel na rozchod. Partnerka pro něj tolik udělala, a jemu připadalo jako povinnost udržovat vztah dál. Nakonec přece jen sebral odvahu k upřímné rozmluvě a k rozchodu. Cesta k odpovědnosti za vlastní život bývá trnitá, ale zato podstatně uspokojivější. Klient A. se poprvé odvážil postavit se na vlastní nohy. Obrátil pozornost ke svým schopnostem. Uvědomil si, že má zdravý lidský rozum a přinejmenším průměrnou inteligenci. Kromě toho má tvůrčí schopnosti, které dosud nemohl používat, protože od dětství očekával, že pomoc či podpora může přijít jedině od okolí. A okolí z něj skutečně snímalo nutnost využít tvůrčích schopností.
Nikdo, kdo se odhodlal ke změně, si nemůže být jist před regresemi do starého chování. Pro rozmazlené lidi je typická regrese do postoje „musím se šetřit“. Vracejí se také k pohodlnému postoji, v němž nechávají druhé pracovat za sebe. Pro rozmazleného člověka je nepochybně těžké nalézt pravou míru. Aby mu bylo opravdu dobře, musí se obvykle činit mnohem víc než jiní lidé. Jakmile se začne znovu rozplývat v nedisciplino­vanosti, propadá se do depresivní nálady, z níž se těžko znovu dostává. Proto má pro něj smysl pevná struktura dne. Heslo zní: pořádně pracovat a pořádně odpočívat.
Klient A. poslechl doporučení, aby začal praktikovat meditační metodu, která mu umožní zažít niterní pocit nezávislosti.
Prvky chování, jejichž počátkem je rozmazlování, se staly součástí osobnosti. Mnohdy je člověk ani nevnímá. Myslí se, že je normální, že ho druzí rozmazlují. Proto potřebuje reference o sebedestruk­tivnosti svého chování. Ty mu může poskytnout partner, ale také přátelé nebo lidé ze svépomocné či terapeutické skupiny, když je o to požádá.
Jako pro mnoho rozmazlených lidí bylo i pro klienta A. těžké dát svému životu smysl. V nitru zůstal dítětem. Až když se začal vypořádávat s následky rozmazlování, uvědomil si, že tajné naprogramování mu zabraňovalo v převzetí odpovědnosti za sebe sama a za vlastní život. Rozhodnutím pro život s novými programy a pro hledání smyslu změnil svůj život.

Máte dotaz?

Neváhejte se zeptat: