koučink Ostrava
Mám potřebu stále zachraňovat
Mám potřebu stále zachraňovat
Mám potřebu stále zachraňovat
Mám potřebu stále zachraňovat
Mám potřebu stále zachraňovat
Mám potřebu stále zachraňovat
1
1
1
1
1
1

Mám potřebu stále zachraňovat

Přichází klientka, která prožila své dětství v rodině, kde otec byl alkoholik. Nikdy s mámou nevěděly, kdy přijde, co se bude dít… Mnohokrát viděla rozzlobenou mámu, jak ho ukládala do postele. Ráno výčitky, pláč, sliby…Říkávala: „Táta je hodný, když nepije…, potřebuje mne, jen já mu můžu pomoci…“ Tenkrát si řekla, že ona si určitě alkoholika nikdy nevezme. Vzala si svou první lásku. Přitahoval ji. Potřeboval ji. Věděla, že utrácí víc, než má a občas si i vsadí. Věřila, že se s láskou změní. Nezměnil. Po 10 letech je bezradná. Ona ani děti nikdy nevědí, kdy táta přijde… Ráno výčitky, pláč, sliby…Chvíli klid. A opět se všechno opakuje…Už neví jak dál…Přišla s tím, že mu chce pomoci, jinak on prohraje svůj život. Když nehraje, je úžasný… Chová se stejně jak její matka. Opakuje to, co se doma naučila. Obětovat se. Pomáhat. Přebírat veškerou odpovědnost. Stále dokola. Vyčítá si, jestli pro záchranu manžela nedělá málo. Spoluzávislost. Klientka netušila, že o co tu ve skutečnosti jde, je to, že ona sama je připoutaná k nemocnému, závislému partnerovi. Ani to, že dospělé děti závislých rodičů (ať je drogou cokoliv) jsou tak poznamenané svojí negativní zkušeností, že si osudově vybírají taktéž právě závislého partnera. Proto klientku přitahoval právě tento muž mezi tolika jinými. Závislost nemusí být na stejné látce, jak tomu bylo v původní rodině. Dospělý syn workoholika si může například najít dívku s poruchou příjmu potravy… Všechny příčiny začínají v dětství. Rodiče obvykle bývají zaujatí svými starostmi, že se nezajímají o problémy svých dětí, nemají čas, málokdy objímají, málokdy hladí…Děti žijí v nejisté situaci. Neznají pocit jistoty, bezpečí a přijetí. Rodiče na ně kladou své povinnosti, zodpovědnost…, a tak děti pečují, poslouchají mámin pláč a trápení. Tím, že otec nefunguje, přebírají jeho roli i úkoly. Nahrazují matce partnera – stávají se zástupným dospělým. Jsou ochuzeny o bezstarostné dětství. Důsledkem toho je, že tyto děti nemají žádnou sebeúctu, sebevědomí a necítí lásku sami k sobě. V dospělosti myslí pouze na lidi kolem sebe, na jiné… Stále se obětují, pomáhají, až do té míry, že škodí… Škodí sobě, partnerovi i svým dětem. Vše zařizují, o vše se starají, odpouští…Stále dokola. Tak umožňují svým závislým partnerům dělat to, proti čemu tak bojují – a tak pomáhají rozvíjet partnerovu závislost. To je pravda, jakou se klienti o sobě dovídají…I to, jaký dopad toto všechno bude mít na jejich děti. Spoluzávislost tedy můžeme charakterizovat jako znásobenou závislost. Závislý člověk se trápí a bojuje se svou závislostí (na droze, na kultu těla, na utrácení…) a myslí jen na sebe. Spoluzávislý myslí je na ty ostatní kolem sebe. Tak řeší partnerovu závislost, závislost svoji na partnerovi a ještě závislost na svém nutkavém neuvědomovaném chování. Spoluzávislost se v rodině opakuje i po několik generací. Klient, který začne tento problém řešit, může tímto začarovaný kruh spoluzávislosti přerušit. Čím je spoluzávislé chování typické? Lidé jsou jakoby zevnitř nuceni pořád opakovat stejný model chování. Jsou tak ovládáni a zaslepeni, že nevidí, že se jejich situace neustále zhoršuje. Spolužitím v takto deformovaných vztazích se naučili cítit, myslet a chovat se deformovaně. Zlé věci se jim zdají být dobré, nesnesitelné nadějnými. Nevidí, že falešná naděje je vede k beznaději. V dobré naději, že pomáhají, zas a znova půjčují peníze, tisíckrát uvěří nesplněným slibům, léta odpouštějí neodpustitelné – nevěry, lži, podvody…Pro okolí je to nepochopitelné. Spoluzávislí potřebují pomáhat. Zachraňovat. Zvyšují si tím sebevědomí, protože jinak to nedokážou. Své chování tak vnímají pozitivně: „Co je špatného na tom, že odpouštím, toleruji…?“ Nic na tom není špatného, pokud se tak stane ojediněle a to jen v případě, že dotyčný svou chybu již neopakuje. Spoluzávislé vztahy nejvíce ohrožují lidi, kteří žijí se závislým, ale taktéž s chronicky nemocným, postiženým člověkem. Každý vztah může prorůst do spoluzávislé podoby a to tehdy, kdy někoho nadměrně bezvýhradně opatrujeme a neklademe na něj žádné nároky. Tehdy se stane dotyčný na opatrovníkovi (partnerovi, dítěti, rodiči…) závislým. Opatrovník zas potřebuje, aby ho závislý potřeboval, podvědomě si tak zvyšuje pocit vlastní hodnoty, sebeúcty, sebevědomí, naplňuje si takto potřebu lásky a užitečnosti. Tak se může stát, že partneři mohou nevědomě navzájem sebou psychicky manipulovat. Tady nejde o zdravý, vyvážený vztah vzájemné pomoci, přesto bez sebe nedokážou žít. Často je jako příklad také dospělá dcera, která obětavě opatruje matku, navzdory tomu, že matka by dokázala být soběstačná. Nebo kolega, který se léta podřizuje, přebírá zodpovědnost a povinnosti ostatních bez ohledu na sebe a své potřeby. Čas spoluzávislost nevyléčí, pokud se člověk nerozhodne změnit svůj život. Klientka pochopila, že závislého partnera nezachrání ani nezmění. Může změnit jen sama sebe…Musela přestat popírat realitu a začala se vyrovnávat s minulostí. Pochopila souvislosti. Učí se myslet sama na sebe…

Máte dotaz?

Neváhejte se zeptat: